Jízda králů

Je až obdivuhodné, jak právě národopisné slavnosti s předváděním jízdy králů vzbuzují pozornost širokých vrstev obyvatel. Kolektivní vzrušení, které vyvolává pestrý průvod královské družiny jedoucí na koních, svědčí o silných sociálně psychologických a sociologických motivacích slavnosti. Moderní člověk, obklopený technikou, jako by tu nalézal dočasný únik před civilizací 20. století.

Čím ho vlastně fascinuje jízda králů? Může to být prostředí vesnice, kde se slavnost koná. Mnoho lidí jistě lákají pestré kroje i celková atmosféra slavností. Pro někoho to může být touha seznámit se s folklórním bohatstvím, jiný chce využít slavností k setkání s příbuznými či přáteli. Motivací k návštěvě slavností může být více; společná snad je sama účast člověka na slavnosti, bezprostřední prožitek a osobní kontakt, poměrně vzácný ve zlatém věku technicky zprostředkované kultury.

Jízda králů má dodnes nádech jakési tajemnosti, skrývající se v králi v dívčím kroji, se zahaleným obličejem a růží v ústech. I koně, zahalené někdy až v přebujelé papírové výzdobě dýchají na dnešního člověka jakousi exotičností. Tak asi ,prožívá jízdu králů cizí návštěvník. (Už v roce 1893 Čeněk Zíbrt po své návštěvě jízdy králů v okolí Uherského Hradiště nadšeně napsal: “Malebnost jízdy králů budí opravdu nezapomenutelný dojem i nevyhladitelnou vzpomínku na hlučnou, krásnou zábavu moravského lidu"; Zíbrt 1950: 352.) Pro domácí znamená slavnost jízdy králů snahu o zachování dobré kulturní tradice. Ale také mnoho práce a obětování času, i finančních prostředků. Zdařilá jízda králů je ctí a chloubou rodiny krále, i celé obce. Slavnosti s jízdou králů mají mnoho obdivovatelů. Mají však také své kritiky, jejichž ostrý pohled se upírá na estetické problémy i některé průvodní společenské jevy. Kdysi se rozléhalo svatodušní Hýlom, hýlom po mnoha našich vesnicích.

Dnes už se pravidelněji koná tato slavnost jen v několika málo obcích na Slovácku a na Hané. Objevují se i snahy o její vzkříšení v dalších krajích.....

Václav Frolec, Jízda králů