Děla řvou od rána 26/4 a fronta se rychle blíží. Němečtí vojáci balí a zásobovací vozy odjíždějí.
Několik děl postavili Němci u Dvora a nad dědinou, několik děl odjelo ve 14-15 hodin, vše za hřmění hukotu děl a letadel. Navečer vnikli Rusové do Uh. Brodu a ve Vlčnově je chaos.
Dělá tahají sem a tam a večer odjížděj í i pancéřové vozy. Začal velký liják a Rumuni začali odstřelovat z Boří Vlčnov granáty. Střepy hvízdaly a mnohé dopadly do středu i na dolní konec (až čís. 28), celkem asi 50. Vše bylo ve sklepech, v krytech, lidé se modlili o holý život, nikdo však nezahynul. Tato noc na pátek 27/4 byla pro Vlčnov rozhodující. Ohromný liják zabránil Rumunům v kanonádě.
Deště využili Němci a v noci zmizeli, vyhodili ovšem tři mosty (u sv. Jakuba, u mlékárny a Gavalcům most u čís. 127). To byly hrozné detonace, i vzdálené domy se otřásly. Traverzy byly roztrhány a daleko odhozeny. Všechny okolní domy byly poškozeny a to střechy, okna, dveře, vrata. Ráno hvízdaly zase střely nad zděšeným obyvatelstvem, které se ve sklepech špatně vyspalo. Němců tu nebylo a Rumuni to nezkoumali.
V kritické chvíli zachránili Vlčnov dva občané a sice Jura Pavelčík čís. 7 a Frant. Pecha 442, kteří s nasazením života pronikli až k rumunským pozicím a přesvědčili je, že Germánů ve Vlčnově není. Rumunská 3-členná hlídka pronikla asi o 9. hod k obecní kanceláři a vystřelila raketu ?zastavte palbu". Právě letěla nad Vlčnovem bombardovací letadla, byl tak pravý čas. Tím byla situace zachráněna.
Obyvatelstvo šlo nadšeně Rumunům vstříc, zdravilo je bílými šátky a vítalo je srdečně. První československá vlajka zavlála na domě Jury Pavelčíka č.7, který dlouho se skrýval u partyzánů, byv pronásledován gestapem. Vějířovitě se blíží Rumuni k vesnici, lidé slzeli radostí a dávali jim slaninu, víno a cigarety. Na návsi je spousta lidí, potřásají si vzájemně rukama a přejí vše nejlepší v nové republice. Připadají si jako znovuzrození.