Už se viděl ve starém železe, teď půjde obhajovat verbuňk

DOBRÝ DEN S KURÝREM, 26.5.2008

Vyhecoval mě k vítězství 

Libor Moštěk zpočátku vůbec nepočítal s tím, že se do soutěže přihlásí. Vzhledem k tomu, že už má v souboru Vlčnovjan odtancováno stovky kilometrů, přemýšlí, že se stáhne spíš k organizační složce. Ve Strážnici na verbuňku se dobře umístil také už několikrát. Oženil se, je tátou ročního syna a aktivní folklor v něm doznívá.

Čtyři roky jsem se nepřihlásil. Už nepatřím k nejmladším, myslel jsem, že to převezmou za nás ti silní mladí kluci a my už se budeme věnovat verbuňku jen z organizačního hlediska,? usmívá se Libor, který za měsíc končí i v zaměstnání na Celní správě v Praze-Ruzyni. ?Život přeskládávám jinak, chci se věnovat rodině, ale tohle je strašně příjemné vítězství. I když mě to zaskočilo, hozenou rukavici do Strážnice zvednu,? odhodlaně říká Libor.

Jak se do verbířské soutěže vlastně dostal? Díky kamarádovi! Jen kvůli tomu, že se do soutěže přihlásili jen čtyři soutěžící, s primášem Mladých Burčáků Zdenou Staškem se vyhecovali natolik, že sehnali kroj a před porotu předstoupili oba. ?Je jich málo, tož to budeme moset zachránit my,? popichoval Zdeňa. ?Nemožu tam jít, už su starý,? uhýbal pětatřicetiletý Libor, který soutěž spíš organizoval. ?Mosíme jít a zachránit to tu,? hecoval dál Zdeňa. ?Tož když půjdeš ty, tož půjdu aj já,? slíbil po několika hltech vínka Libor, jehož nejvíc dostalo, že jej vlastně přemlouvá přítel, který mu zahrál před mnoha lety jeho verbuňk Proč kalino..., když poprvé soutěžil ve Strážnici.

To sa nedalo odmítnout,? nakonec kapituloval Libor, který za své verbování děkuje Jožkovi Bobkovi a Janě Neničkové, která vypilovala jeho taneční projev. Nakonec od tanečníků na místě zapůjčili odpovídající kroj a oba doplnili čtveřici soutěžících. Zdeňa Stašek tolik štěstí neměl. Přece jen je asi lepším muzikantem než verbířem, ale Libor Moštěk díky hecování vyhrál.

Chlapi z Mladých Burčáků byli všeobecně v dobré náladě. Moderátor Laďa Šimeček byl asi překvapen, když mu primáš vzal z ruky mikrofon a mimo plán klarineťákovi Radimovi Ovsíkovi předal cenu žáka Koplíka z 1.A, za dvouleté hraní v burčákovské cimbálovce, což u všech vzbudilo velký aplaus.