začátek kroniky Antonína Kužely

Začátek kroniky Antonína Kužely

2. kronikář – Antonín Kužela (začátek + 3. díl historie)

Usnesením Místního národního výboru (MNV) ve Vlčnově ze dne 28/8 1946 byl napsáním kroniky za minulá léta pověřen Antonín Kužela, odborný učitel na měšťanské škole, rodem z Vlčnova, č. 785.

Ke zpracování chybějících zápisů bylo použito kroniky farní,školní, obecních protokolů, kronik a jednatelských zpráv spolků a sdělení místních občanů, kteří mně velmi ochotně pomáhali. Zvláště velmi cenné byly každodenně vedené zápisky Frant. Ryšavého, rolníka č. 57, který ve své kronice zachytil vše, co souvisí nejen s jeho rodinou, ale i události v obci, okrese, státě a v celém světě. Je to typ opravdového vlčnovského „písmáka.”

Čtenáři mně laskavě prominou, že napřed doplním scházející data a zápisy, které jsem zjistil a řadím je, jak za sebou následovaly. Nechtěl jsem je opomenout, poněvadž mají velkou historickou cenu a kronika se stane tak úplnější.

V okolí naší obce bylo prý také několik vlčích jam a od těch má Vlčnov své jméno. Dokázáno to ovšem není. Jisto je jen to, že vlci žili i později mnohem západněji, v Čechách. Dokonce na to i mnozí pastýři hřešili a sami vlky „dělali.”

I ve Vlčnově jsme takového šikovného pastýře měli. Dokazuje to tento zápis v Kučerových Pamětech města Brodu:

„R. 1616, za císaře Matyáše, dalo město Uh. Brod od popravení vlčnovského pastýře pro hrozné jeho ve vlka proměňování a jiných kouzel provozování mistru popravčímu 24 grošů.”

Přímé zprávy o založení Vlčnova nemáme. Víme jenom, že Vlčnov je poprvé jmenován v zemských deskách r. 1244 (Codex diplomaticus Moraviae III., 40). (* jedná se o Vlčnov u Chrudimě dle zemského archivu – Pavel Bravenec)!!!

R. 1705, za Josefa I., zajali Rakoczyho Kuruci ve vlčnovském dvoře pozdějšímu místodržiteli na Moravě hr. Maxmiliánu Oldřichu Kaunicovi 4000 ovec.

R. 1751 vpadl na Moravu Brandenburk čili Bedřich Veliký, který od Vlčnova až po Vizovice všecko zdrancoval a také mnoho lidí zajal.

R. 1748 29/8 přiletělo od Horněmčí na vlčnovské pole několik hodin dlouhé a široké hejno zelenožlutých egyptských kobylek, které svým množstvím den v noc proměnilo a teprve druhého dne okolo poledne po zničení pole a stromů k západu slunce odletělo.

R. 1875 6/2 ubíral se Martin Zámečník, dovolenec od c. k. 3. pěšího pluku ve Strání č. 108 z vojny domů na končiny a nesl s sebou 300 zlatých peněz. S ním šli 3 soudruzi: 1 z Nivnice a 2 z Vlčnova: (Mikulec a Kovář). Jelikož viděli u něho mnoho peněz, opili ho a šli s ním polními cestami domů až k Vlčnovu. Matka Zámečníkova ho čekala v Hluku, kam on cestou chtěl jíti, ale oni mu nedali, že půjdou s ním až k Vlčnovu. Na vlčnovském poli, za pálenicí, na cestě k Hluku ho svázali a o peníze obrali a pak utekli. Poněvadž to bylo v noci, nikoho nemohl na pomoc dovolat, zmizel na tom místě. Později ho tam našel kdosi zmrzelého. Byl po přehlednutí lékařskou soudní komisí ve Vlčnově pochován a při pohřbu dne 10/2 řekla jeho matka u hrobu, že trestu neujde, kdo jest příčinou jeho smrti. Soudruh Mikulec, z čís.239 zbláznil a opilý říkával, když na něho někdo pohlédl: „Co na mě hledíš, myslíš, že jsem Zámečníka ze Strání okradl a nechal zmrznout?” Tento byl pak v pomatenosti odvezen do blázince ve Šternberku, kde r. 1897 zemřel. Soudruh z Nivnice také zbláznil a první z nich zemřel. Třetí soudruh Martin Kovář, č. 110 podřezal si břitvou krk, aby se zbavil výčitek svědomí. Ale nezemřel hned, až 13/6 1884 ve stáří 30 let na TBC z opilství. Na soudu světském trestáni nebyli, ale soudu a trestu božímu neušli.

Roku 1877 20/3 byl na Dolním konci osady „Pod bočky” (před č. 690) zavražděn c. k. četník z Uh. Brodu jménem Jakub Kundrata ze Svatobořic. Vrahem četníka byl Martin Kadlčík, zedník z Veletin, jenž před tím udán byl od četníka Černého, že pytlačil a byl za to potrestán vězením. Když si K. trest odseděl, chtěl se na četníku Černém pomstít a k tomu se mu naskytla příležitost dne 20/3 1877, kdy jda z práce z Vlčnova do Veletin okolo 9. hodiny večer, uviděl sedícího četníka dřímat mezi búdami, jelikož se v búdě Jana Pavelčíka (starosty) podnapil, bylť tedy poprvé na obchůzce ve Vlčnově. K. mysle, že je to četník Černý, vytasil mu jeho šavli a rázem mu hlavu uťal a pak kolbou a šavlí tak zohavil, že byl k nepoznání. Časně ráno po vraždě přišel K. ke svému bratru Fr. K. a žádal od něho vína na posilněnou, že mu pak něco poví. Dopiv víno řekl: „Pojď ven, už jsem mu posvítil! Pojď se na něho podívat! Už má dost!” Vražda zůstala tajnou až do r. 1894. Ačkoliv se to na K. vždy myslelo a několikrát byl i ve vyšetřování, ale nikdo mu to nemohl dosvědčit, proto byl z vazby vyšetřovací propuštěn, jelikož bratr jeho ve Vlčnově u soudu na něho svědčit nemusel. R. 1894 se vrah K. se svým bratrem ve Vlčnově pro 20 zl. nepohodl, a proto ho udal tento, že jest to skutečný vrah četníka Kundraty. I přijela z Uh. Hradiště porota se svým presidentem na podzim r. 1894 na místo spáchané vraždy a pak odsoudila vraha K. k smrti provazem, ale cestou milosti proměněn byl trest smrti v 18letý tuhý žalář na Měrově. Původní kříž byl pod lípou (pisatel jej pamatuje), později byl nahrazen křížem novým.

R. 1879 založen byl potravní spolek Rolník. 29/2 1879 šel domů z hospody opilý Antonín Solík, čtvrtník, č. 103, jenž měl hádky s Janem Ulčíkem, čtvrtníkem, č. 104 proto, že ho udal pro pytláctví, pročež ho přes okno svého bytu kopistí (na mísení chleba v díži) do hlavy tak udeřil, že ihned se na zem svalil, kdež ho Ulčík kolbou ještě více dotloukl. Solík zemřel pak brzo otřesením mozku. Ulčík dostal za to 5 let žaláře na Měrově (= Mírově). 

1901

7/6 byla posvěcena kaplička pod Vinohrady P. Lad. Jančou, farářem ze Staré Vsi u Rýmařova. Kaple byla založena zbožnými manžely Ant. a Annou Mošťkovými.

Při volbách volitelů za poslance na říšskou radu ve Vídni zvítězila ve Vlčnově strana katolickonárodní. Za poslance zvoleni pak v Uh. Brodě P. Dr. Th. Cyril Stojan (pozdější arcibiskup olomoucký) a advokát Dr. Mařic Hruban.

1902

O školních prázdninách zvýšena první stará polovice školy obecné do téže výšky s novou polovicí školní budovy.

1903

Pořízeny nákladem P. Františka Chudáčka a j. občanů 2 zvony. Velký „sv. Jakuba” o váze 446 kg a druhý umíráček „sv. Barbory” o váze 33½ kg. Třetí byl pouze zvětšen při přelití, ježto byl nakřáplý, vulgo „křapák,” vážil 40 kg. Nové zvony ulil Arnošt Diepold, zvonař -­ Praha. Pro nové zvony udělána nová dubová stolice, staré zatím byly sejmuty a umístěny na prozatímní zvonici na hřbitově u zdi silnice. Zvony byly posvěceny světícím biskupem pražským Františkem Kräslem dne 26/10 1903. Celkem bylo 5 zvonů -­ 1. z roku 1810.

Silnice vesnicí skončena v červnu 1903. Ze středu vesnice směr Veletiny. Až za Gavalcův most navezeno mnoho hlíny - několik m. Silnice byla místy velmi úzká, poněvadž mlynář nedovolil zavést vodního náhonu, jenž vedl po pravé straně silnice. Silnice byla poválena parním válcem od spolku Rolník už po most na horním konci u humna Klabačkova (č. 618).

8/7 bylo započato se stavbou zámečku Václava Kaunice v Oboře. Stavbu prováděla fa. Václav Witner, stavitel v Olomouci. Zedníci měli denně 1 rýnský 20 kr., dělnice 50 až 60 kr., 1 kráva stála 110 rýnských, 1 pytel mouky 00 (peščanské) 85 kg13 rýnských.

1904

Dnem 1/8 1904 byla ponejprv otevřena pošta ve Vlčnově. Zřízena byla intervencí říšského a zemského poslance Dr. Ant. Stojana. Dostal ji Josef Zemek, č. 109 ve Vlčnově, rolník se 7 třídami gymnaziálními. Jeli pro ni na ověnčeném voze „mandelňáku” praporci soused fary Jan Moštěk, č. 117 radní a Jan Šobáň, radní č. 61. Poštovským prvním vlčnovským poslem (listonošem)­ zvolen novým poštmistrem František Nevařil č. 434, dlouholetou službou osvědčený obecní policajt a bubeník. Pan poštmistr Josef Zemek otevřel a zahájil otevření pošty hostinou. Pošta vlčnovská přidělena k Uh. Brodu.

Bylo veliké sucho. Od Sv. Ducha 23/5 1904 kromě jedné bouře a deště neprší až do 7/8 1904. Obilí vůčihledě zrálo a téměř ve 14 dnech bylo po žních. Vše téměř je spáleno.

Na jaře byly volby do obecního zastupitelstva. Boj o moc v obci byl urputný. Kandidovaly 2 strany, a sice strana „usedlých” čtvrtníků, vedená Janem Pavelčíkem č. 97 a strana domkářů, vedená Šimonem Bařinou č. 43. Strana domkářů zvítězila, ale oposice podala rekurs, jemuž bylo vyhověno. Zajímavé, že v těchto volbách agitovaly velmi ženy.

1905

V nových volbách na jaře zvítězili „usedlí”, starostou zvolen zase Jan Pavelčík 97 a radními jen kandidáti usedlých. Bylo to však otřesení moci sedláků, poněvadž domkaři předtím neměli žádného zástupce a nyní získali 13, kdežto sedláci 17.

1906

Vystavěn znovu pěkný hostinec Spolek rolník -­ vrchní, hostinec u pošty. Koncesi dostal na něj soused fary Jan Moštěk, čtvrtník, č. 127.

Od začátku srpna do 4. září konány c. k. manévry. Dvě nepřátelské skupiny se střetly též na území vlčnovského katastru. Dne 20/8 přitáhlo od hluckého háje polní cestou v Březí asi 1200 bosňáků (tzv. nepřátelé) k 11. hodině dopoledne. Ubytováni byli ve vykázaných domech. Na faře bydlil oberst - plukovník Alfred Schenk a hejtman Maric. Týž večer koncertovala vojenská hudba 44 členná před mlékárnou. Vystřídala je pak kapela Franty Vozára. Všichni Vlčnovjané vyrukovali do dědiny. Tolik vojska ještě žádný neviděl, jen staří pamětníci za r. 1866.

11/11 1906 konány volby do zemského sněmu Moravského dle všeobecného rovného hlasovacího práva tajného ve IV. dělnické kurii. Volby konány s velikým napětím. Ve Vlčnově volilo 369 voličů, z nichž 328 volilo katolického kandidáta Jana Vykoukala, stoláře z Velké Lhoty a 40 kandidáta dr. Koželuhu z Brna.

1907

Ještě napjatější byl boj do říšské rady dne 14/5. Kandidoval i Jos. zemek, poštmistr. V okresu Uh. Brod obdržel Dr. M. Hruban 7014 hlasů (katolíci), Josef Zemek (strana pokroková) 200 hlasů a Kompod (socialista) 300 hlasů. Ve Vlčnově obdržel Hruban 306 hlasů a Zemek 82 hlasy. Na Moravě a v Čechách dostali katolíci 17 mandátů, socialisté 27 mandátů. Socialisté celkem z Rak. části 85 mandátů. Císař František byl tou zprávou ohromen a překvapen.

TYF. 1906/7 řádila ve Vlčnově hlavnička -­ tyf střevní. Zemřeli 3 muži: Křapa 28, Pavelka 74 a Koníček 367 a 2 matky, více dětí. Zvláště o prázdninách 1907 se velice rozmohla. Mnozí jí - zvláště silnější konstrukce odolali. V domech leželi po 2 i 3. Preventivními opatřeními případů ubývalo. Tato nemoc se vlekla ve Vlčnově asi od r. 1900. Povstala prý ze špatné vody. Zvláště horní konec -­ chaloupky a dolní konec -­ Pod bočky byly tou nemocí zachváceny.

HOUSENKY. Tohoto roku nebylo žádného ovoce, poněvadž housenky se rozmohly v takovém množství, že všechny stromy byly jako metly opálené a ožrané.

VRAŽDA. Dne 14/5 byl nezjištěným pachatelem smrtelně zraněn před svým domem Jan Kučera (739). Manželka vyběhla ven a nalezla manžela v bezvědomí, v němž byl 14 dní a dne1/6 1907 zemřel. Byl udeřen do hlavy. Bylo z toho dlouhé soudní vyšetřování, někteří byli v podezření a ničeho určitého se nevyšetřilo.

1908

POVODEŇ. V noci ze 6. na 7. května rozvinula se veliká bouře a trvala přes 1 hodinu od 9 ­ do ¼ na 11 hod. provázená průtrží mračen. Škoda byla ohromná. Vody bylo sice méně než v r. 1905, ale posice domů od Rybář až Pod bočky život lidí ohroženější a nebezpečí větší, ježto bouře a lijavec strhly se večer, když už mnozí lidé spali. Velká škoda i na poli odhadnuta na 100 000 K r. m.

SVATBA KAUNICE. Dne 12/5 1908 slavil svůj sňatek vysokorodý Pán Patron Jeho Milost JUDr. VÁCLAV KAUNIC se slečnou JOSEFINOU HOROVOU o 10 hod. v chrámu Páně sv. Václava na Smíchově v Praze.

ZALOŽENÍ OMLADINY. 11/10 založena ve Vlčnově „Skupina venkovské omladiny na Moravě a ve Slezsku”. Předsedou byl zvolen Josef Koníček130, jednatelem Šimon Pešl č. 424. Počet členů 120.

V prosinci byly obecní volby. Zvoleno 28 výborů katol. národní strany a 2 ze strany pokrokové. Proti volbě byl podán rekurs, tento však byl zamítnut. Starostou zvolen Šimon Bařina, č. 43.

1909

14. až 20./5. 1909 účastnila se pouti do Říma ke svatořečení blahoslaveného Klimenta Dvořáka (Hofbauera) Terezie Zemková z č. 138. Svatému Otci Piu X. darovala vlastnoručně krásně vyšívaný šáteček a ručník s věnováním. Svatý otec byl velmi dojat dárkem od prosté venkovanky v krásném kroji. Odnesla si s sebou pravou podobiznu sv. Otce s vlastnoručním věnováním a podpisem. (Více ve farní kronice.)

Veteráni

Spolek vojenských vysloužilců ve Vlčnově. V říši Rakousko-Uherské po válce 1866 a okupaci Bosny a Hercegoviny utvořil se spolek vysloužilců v celé říši pod protektorátem arcivévody Albrechta císařské rodiny Habsburské. Účelem spolku bylo vychovat své členy v myšlence patriotické rakouské dynastie habsburské. Udržovat též myšlenku tehdy militaristickou v duchu říše Rak.-Uherské. V některých městech byly založeny tzv. „sbory ostrostřelců,” které měly poslání totožné s veterány. V naší obci byl založen spolek veteránů v letech 1880 p. Ignácem Knotkem, majitelem hostince u silnice (Lid. dům). Občané -­ vojíni, kteří lnuli k vojenskému stavu, do spolku vstoupili jako členové aktivní, nevojíni jako členové neaktivní. Členové si do spolku platili měsíční příspěvky. Veteráni měli slavnostní uniformu barvy černé, kalhoty dlouhé, kabát vojenského střihu, klobouk polovysoký - tvrdý, za kterým byl černý chochol „federpúš” z kohoutího peří složen. Předseda a místopředseda spolku měli označení přes sebe černožlutou stuhu (feldpíndu), praporečník též stuhu a na ní vyšitý znak říše R.-U., dvojhlavý orel korunovaný, který v pravém drápu držel meč a žezlo a v levém říšské jablko. Vojíni, kteří byli ve válce neb okupaci, nosili na kabátech metály (vyznamenání), též i jubilejní, které vojenské velení udělovalo při různých jubileích. Velení měl spolek německé, v letech 1905 až1908 zavedli české z nutnosti, poněvadž v našem národě i obci se probudily národní hrdost a vlastenecké vědomí. Veteráni měli velký prapor hedvábný, s mosazným hrotem dlouhá žerď a stuhy od matky a kmotřenek praporu. Matkou praporu byla při jeho svěcení r. 1885 šl. Maslovská, žena tehdejšího okresního hejtmana v Uh. Brodě. Není známo, zda snad nezastupovala některou arcivévodkyni nebo šlechtičnu. Kmotřenkou byla Marie Pavelčíková, roz. Cingálková z č. 126, tehdy nejbohatší selka ve Vlčnově. Prapor byl prý svěcen za velké okázalosti hore „na rajčúchu” na místech domů č. 601, ­547, ­619 při polní sv. mši. Prapor byl umístěn v obecní kanceláři ve zvláštním pouzdře při stropu připevněném. Když spolek prapor vynášel neb zpět ukládal, stáli veteráni „habt acht!” (v pozoru!) byla-li hudba, hrála císařskou hymnu: „Zachovej nám, Hospodine, císaře a naši zem”, nebyla-li, odtroubil hornista (trubač) „generálmarš”. Prapor měl na jedné straně barvy bílé obraz „Neposkvrněné početí Panny Marie”, na druhé straně barvy žluté a černé se znakem velkým rakouským orlem hedvábem vyšitým. Prvním praporečníkem byl Jan Ryšavý z č. 165 b (749) a posledním Jiří Moštěk z č. 143. Veteráni nejvíce oslavovali narozeniny a jmeniny císařovy a císařovny. Zúčastňovali se též korporativně slavností „Božího těla” a jiných náboženských slavností a jubileí. R. 1898, když bylo ve Vlčnově biřmování konané arc. Dr. Theodorem Kolmem, střelbou z hmoždířů jej uvítali. Střelby používali při slavnostních mších sv. a to při začátku, pozdvihování a požehnání. Hmoždíře měli vypůjčené od veteránů z Uh. Brodu. Nejvíce se o veterány staral a je propagoval pantáta Zavoral (krejčí), který byl dlouho jejich předsedou. Pořádali rok co rok svoje bály (plesy) v hostinci u Knotků a to vždy o neděli „devítník”. Též několik výletů pořádali, ale tyto byly slabě navštíveny. Při odcházení ke slavnostem musel býti vždy hrán pochod „Radecký ...”. Mezi veterány a hasiči nebyl nikdy kladný poměr a to již ze stránky národní, vlastenecké a do sporu se zanášeli i spory politické a osobní. Stalo se, že veteráni na popud svého předsedy Zavorala zašli i s praporem a hudbou poctít p. hr. Václava Kaunice v zámku v Oboře, když tam byl na letním sídle. Ten je přímo ignoroval, jim se neukázal a žádal, aby opustili Oboru, neboť hrabě byl veliký vlastenec.

28/10 1918 byli veteráni rozpuštěni a zapomenuti. Prapor byl prodán za babku Janovi Mařicovi č. 33, co se s ním dále stalo není známo. Měl býti pro svou historickou cenu uložen někde do musea, neboť byl umělecky vyšitý. (Dle Š. Pešla, 424)

1911

Konány volby na říšskou radu. Hlavními kandidáty byli u nás Dr. M. Hruban a Josef Zemek č. 109. Z 439 platných hlasů obdržel ve Vlčnově Hruban 316 hlasů a Zemek 123 hlasy.

31/7 na hody navštívil Vlčnov JUDr. Václav Kaunic s hraběnkou.

1918

Za války byly odvedeny armádě všechny (4) zvony, kromě umíráčku. Pisatel si pamatuje jejich shazování s věže dolů. Sv. Jakub se zaryl hluboko do země. Obec obdržela za ně roku 1920 obnos 2736 Kčs.

1919

10.­ až 15. března provedeno v naší republice kolkování peněz a proveden soupis movitého i nemovitého jmění. Okolkované peníze byly naší měnou a platily v plné hodnotě na území našeho státu. Polovina bankovek byla zadržena. Z majetku byla zavedena dávka. Tak byla udržena hodnota československé koruny. Zásluhu o to měl 1. ministr financí dr. Alois Rašín.

Nádeník měl denně se stravou 6 až 8 Kčs, sekáči o žních 10 až 17 Kčs, dovoz 2 m3 dřeva z lesa 60 Kčs (celá fůra včetně dovozu 150 Kčs), 1 fůra hnoje 10 Kčs, čeledín ročně 1 000 Kčs, 1 l vína 16 Kčs.

1920

V lednu konáno sčítání lidu. Napočteno celkem 2517 lidí.

V neděli 18/1 konalo se svěcení 2 nových zvonů ocelových zakoupených v Brně od fy Manousek za 7587 Kčs. Větší „Sv. Jakub” váží 307 kg a je tónu C, menší „Sv. Šimon” váží 135 kg a je tónu E.

1921

3/4 1921 nastolen nový olomoucký arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan, jenž je všem Vlčnovjanům dobře znám.

8. května bylo svěceno za velké účasti občanů sousoší (­pomník) padlým vojínům. Jména padlých jsou vyryta pod podobiznami. Celkem je na pomníku 58 obětí války. Jména padlých jsou uvedena na str. 49 a dalších této kroniky. Pomník je z pískovce, pořízen byl z darů pozůstalých a dobrodinců s nápisem: Čestné památce padlým vojínům vlčnovským 1914­-19.

1922

Postaveny byly na Žlebě 2 pálenice a sušárny ovoce. Jedna patří Janu Mlýnkovi č. 119 a druhá Antonínu Mošťkovi č. 43. Za stavební místa zaplatili do obecní pokladny: Jan Mlýnek za 152 m2 475 Kčs a Ant. Moštěk za 150 m2 549 Kčs.

1923

Sóla. Zvláštností u muzik bývala sóla. Tu jedinci nebo i celá skupina (legrúti, odvedenci aj.) z jakési honory si dali hráti sami kousek a běda tomu, kdo by jim do kola vlezl. Muzikanti je slavnostně vytroubili a pak následoval tanec. Stávalo se velmi často, že kurážní chlapci jim do sóla vlezli a bitka byla hotová. Někdy to spravilo pár pohlavků a liskanců a někdy tekla i horká krev. Není divu, že rozjařená mládež žárlila na sóla, neboť by všichni rádi tancovali a místa bylo málo. Nyní se už tancuje v nových sálech „hej!“ poněvadž jsou rozměrnější a při obyčejných muzikách je místa dost, zvláště když se tancují místní tance. O plesích se musí tančit na dvě kola (svobodní a ženatí). Nyní se sóla vyskytují velmi zřídka a v poslední době byla místní osvětovou radou zakázána.

Dělání cihel. Dříve se používalo jako stavebního materiálu do základů kamene a zdi byly budovány z vepřových - nepálených cihel.Tyto si dělal každý sám za pomocí rodiny. Byla to práce velmi namáhavá. Hlína musela být řádně zpracována na bláto, jinak cihly praskaly. Bláto bylo vozeno na kolečkách - táčkách vyražečkám, které je těsnily do forem, jež pak vytáhly. Dobrá vyražečka udělala denně 1000 a více cihel. Po několika dnech byly cihly stavěny, ořezávány a později skládány do cihelných štorců. Cihly byly hodně dělány Pod bočky od Š. Kužely 555 až po Hraničku a na Žlebě. Velmi často docházelo mezi cihláři ke sporům o místo a výsledek byl, že měl někdo do rána cihly pošlapány. Kámen byl lámán ve skálách na Padělcích a v Bočkoch. Všude jsou patrny stopy kamenolomů. Zvláště dobrými kameníky byli: Jan Křivda 247 a Jan Beňa. Zprvu byly cihly výhradně stavivem, později se dávaly proti páleným jen z vnitřku a nyní už úplně vymizely. Kámen v základech je nahrazen betonem, jež je oddělen od vlastní zdi asfaltovanou lepenkou proti vlhku. Z uvedeného je patrna snaha více hygieny v bydlení.

Diety za úřední cestu do Uh. Brodu a okolí za 1/2 dne ­10 Kčs, za celý den 20 Kčs mimo jízdné.

Pasení dobytka na Čupech a na Padělkách stanoveno z kusu hovězího dobytka a koně 25 Kčs ročně, z kozy 8 Kčs.

Odvedenci dostali z obecní pokladny 10 Kčs a k tomu 2 až ­4 čtvrtky piva dle počtu odvedených.

Za rok 1923 se vybralo z paušálované nápojové dávky celkem 370 Kčs.

Čestní občané. V sezení obecního zastupitelstva ze dne 20/12 1923 byli zvoleni čestnými občany Vlčnovskými za zásluhy v ohledu zdravotním: MUDr. Neufeld z Uh. Brodu a Šimon Ryšavý z Vlčnova, č. 79.

Obecní rozpočet na rok 1924 činí: potřeba 118.377, úhrada 77.182 Kčs, schodek 41.195 Kčs uhrazen obec. přirážkami k domovní dani 126% k ostatním daním 230%. Kostelní přirážky 35%.

Vlčnovský Kmoch. Jméno Franta Vozár (kapelník) je spojeno s vlčnovskými muzikanty. Sám pocházel z muzikantské rodiny a vyučil velmi mnoho vlčnovských chlapců hráti na dechové hudební nástroje a vytvořili daleko a široko známou vlčnovskou kapelu, jíž šířili krásu vlčnovských krojů a Vlčnova. Byli kapelníkem starých muzikantů a později mladých - orelských. Byl to rázovitý Vlčnovjan, který svým přirozeným a bodrým vtipem vždy a všude společnost rozesmál. Kromě toho byl i varhaníkem a vyučil i kapely v Podolí a v Popovicích. Vlčnovská kapela byla všude zvána a jejich žáci vzpomínají s úctou na svého učitele, poněvadž poznali s ním kus světa.

Sokol. Sokol byl založen 16/2 1862. V duchu programu idejí dr. Miroslava Tyrše a Jindřicha Fűgnera byl též ve Vlčnově založen „Odbor tělocvičné jednoty Sokol ve Vlčnově” na popud uh.-brodského náčelníka br. Kožíka jako pobočka mateřské jednoty „Sokol” v Uh. Brodě. Stalo se tak dne 17. ledna 1909. Na valné hromadě konané dne 20/1 zvolen byl starostou Josef Zemek, poštmistr, č. 109 (735) a cvičitelem Svatopluk Menschel, učitel. Zprvu cvičili členové na nářadí v Uh. Brodě, kam docházeli, prostná pak v hostinci u Pošty. Kromě činnosti tělovýchovné byla též činnost kulturní, kterou prováděl zábavní odbor. Byly sehrány četné divadelní hry, jež splnili svůj výchovný účel. Výlety byly konány zprvu v Myšincích, později v celých zahradách, zvláště Jakuba Koníčka, č. 55. R. 1912 bylo 45 členů (17 cvičících 28 přispívajících). 27/6 1912 zúčastnili pražského sletu Sokolstva celkem 22 členů. Po celou dobu první světové války byla zastavena veškeré činnost, neboť všichni členové byli na vojně. Po ní byla činnost obnovena v únoru 1919. 21/1 1920 byla utvořena samostatná jednota s pobočkou ve Veletinách. Sletu od 25. do 30./6. 1920 se účastnilo 22 členů. Stav členstva (­cvič.) ­58 členů. Členové si vzájemně tykají, oslovují se bratře a sestro a zdraví se „Nazdar!”

Praní. Dříve se právalo docela jinak než dnes. Špinavé šaty se naskládaly do prajchovně. Byla to dřevěná nádoba (viz. obrázek) o 3 nohách nahoru se sbíhající. Nahoru se napjala konopná plachtice, na kterou se dal dřevěný popel, který se pařil vřelou vodou. Vyloužený obsah tekl na šaty. Ve dně byl otvor, jímž obsah vytékal do menšího škopku. Louh se znovu vařil v železňákoch v peci a opět se popel pařil. Procedura se dělala asi 10x až to bylo horké a dobře zamočené. Tomu se říkalo „svářání konopného prádla.” Prádlo se nechalo uležet asi 2 hodiny. Pak se popel vysypal do hnoje, šaty se vybraly do putny a praly se na potoce „u prádla.” Sloužil k tomu pěkný plochý kámen nebo stolice zvaná „pérák”, u něho byl „krúcák” ­(kůl), na němž se prádlo krúcalo. Prádlo se máchalo ve vodě a voda se vystřikovala boucháním dřevěného pístu. Prádlo bylo u mostu v potoce před číslem 433. Tam byla čistá voda, nebylo tam žádných chalup ani školy. Knoflíků na povlacích nebylo, vše bylo zašité. Na prádle byly zase „haklíky a babice.” Tak se pralo konopné prádlo. Louh si dělal každý sám.

Lípa Svobody. Dne 27. dubna 1919 byla zasazena lípa Svobody před obecnou školou. Proslov měl řídící učitel Antonín Pardík.

Volby. 16/9 1923 konány volby do obecního zastupitelstva. Voličů bylo celkem 1354.

Kandidovaly:

Starostou zvolen František Knotek rolník, č. 126 za stranu lidovou (rolníci). Tito ještě obdrželi 2 radní, strana 2. obdržela 2 náměstky a 1 radního, strana 3. 2 radní a 4. 2 radní. Průběh voleb byl dost rušný.