rok 1924 + katastr obce

Rok 1924 + katastr obce

Jsem zdejší rodák, narozen dne 9. srpna 1892. Vychodil jsem obecnou školu ve Vlčnově a nižší reálku v Uh. Brodě. Rád vzpomínám na svého třídního učitele z obecné školy Frant. Bulíka, který měl o to zásluhu, že jsem se dostal do reálky, kterou jsem však nedokončil. Do světové války jsem byl zaměstnán co dělník v továrně Jana Briefa a pak u stavitele Karla Málka, poněvadž při malém hospodářství, které moji rodiče vedli, nebylo více pracovních sil třeba.

Přikvačila válka. Hned zpočátku narukovalo všechno mladší mužstvo. Rád nešel nikdo, ale musilo se. Na jaře v roce 1915 byl jsem při odvodě v Uh. Brodě uznán způsobilým k vojenské službě. Narukoval jsem v červnu a již začátkem září byl jsem na ruské frontě. Výcvik v čas války netrval dlouho - hlavní věc, že uměl trochu zacházet s puškou, a vyplnil místo na frontě. Celých 28 měsíců jsem prodlel v zákopech, jednak na ruské a italské frontě.

V listopadu 1917 jsem nebezpečně onemocněl břišním tyfem a dostal jsem do epidemie nemocnice v Trientě, kde jsem se zdržel do Nov. roku. Pak jsem byl přeložen do nemocnice do Prahy - do Klementina. Zde jsem měl ponejprv příležitost spatřit naši stověžatou matičku Prahu. Byl jsem již částečně zdráv a ven jsme mohli, tak volný čas jsem využitkoval k návštěvě Národního divadla a Městského divadla na Král. Vinohradech.

V únoru 1918 jsem byl přidělen zpět k svému pluku, odkud jsem dostal dovolenou, z které jsem se více již nevrátil. Tou dobou již bylo mnoho našich hochů, kteří zbytek vojenské služby trávili doma u zeleného kádru.

Byly to snad nejveselejší chvíle prožité ve středu přátel. Bylo nás doma přes 100, kteří k sobě lnuli opravdovým přátelstvím, nebylo nikde pozorovat té stranické nevraživosti jako dnes. Pořádány byly na nás i vojenské honičky, skorem však bezvýsledně. Zpráva o převratu 28. října došla do Vlčnova na druhý den, která se rozšířila hned po celé vesnici. Jinak převrat se u nás odbyl zcela klidně, vše tonulo v radosti.

Hned po převratu jsem se přihlásil k čs. vojsku a odesláni jsme byli do Nov. Města nad Váhem, na Slovensko. Tak jsem se zdržel až do června 1920 na vojně, pak jsem byl propuštěn trvale domů.

V roce 1920 navštívil jsem opětně Prahu při všesokolském sletu, kterého se nás zúčastnilo asi 20. Odnášeli jsme si z Prahy dojmy nezapomenutelné.

Poloha vesnice.

Obec Vlčnov leží v údolí svažujícím se od jihu k severu. Do údolí svažuje se příkře kopec Padělky ze strany západní a kopec Mišince (352 m) ze strany severovýchodní. Mišince vystupují z údolí Olšavy od vesnic Drslavic, Hradčovic a Havřic svým severním svahem značně příkře, kdežto jižním svahem k Vlčnovu mírněji. Na vrcholu této hory je les Obora se zámečkem pí. Kaunicové a zdálky je patrný těm, kdož jedou vlakem po dráze Brno - Teplá. Z Mišinců je překrásný rozhled na vrcholky Bílých Karpat (na straně jižní Javořina, Lopeník k východu), za jarního počasí až ke skalám Podhradským, k severovýchodu na poslední výběžek hor Vizovských - Komonec. K severozápadu až za údolí řeky Moravy k Chřibům hrad Buchlov.

Asi půl hodiny od vesnice na straně jižní je kopec Černá hora (362 m) a nižší Čupy. Oba vrchy chrání obec od prudkých větrů jižních. Severní vítr zavane údolím na dolní konec vesnice. K východu půda mírně stoupá až k Ondrůškovém kříži, k západu až nad městečko Hluk. Leží tedy obec v údolí chráněném s průměrnou roční teplotou asi 8°C. Vlčnov leží již na okraji pol. okresu Uh. Brodského a na západě hranice katastru kryjí se hranice pol. okr. Uh. Brod a pol. okresu Uh. Hradiště.

Potůček Vlčnovský je nepatrný (zvláště v létě) poněvadž jeho tři prameny sbírají vody v poli. Za dešťů a při jižním tání přináší hodně ornice, kterou svoje koryto zanáší. Potok se vlévá ve Veletinách do řeky Olšavy. Čupy jsou i malým předělem vodním. Voda tekoucí z Čupů k jihu napájí potok tekoucí k Dolnímu Němčí a vlévající se u Ostrohu do řeky Moravy.

Vzhled vesnice.

Obec Vlčnov tvoří širokou ulici asi 3 km dlouhou a několikráte se mírně zatáčející. Jí prochází silnice od Veletin k Dolnímu Němčí. Asi v polovině je přeťata okresní silnicí Uh. Brod - Hluk. Rovnoběžně k hlavní ulici přiléhají novější i starší ulice. V horní části vesnice, nachází se uprostřed vesnice žleb (naproti školy Klobouk zvaný). Obec zachovala si dosud ráz slovácký. Chalupy obílené s pásem modré obrovnávky jsou seřazeny vedle sebe, takže tvoří jeden pás stavení. Chodníky před domy dlážděny jsou plochými kameny - “pleskáči” z Vlčnovských skal. Před domy jsou sroubené studny, společné několika domům. Celou návsí na obecním pozemku vysadili hospodáři každý před svým stavením trnky a durancií a béřou z nich také užitek. Škoda, že ovocnému stromoví nevěnuje se větší pozornost. Mohlo by býti ozdobou návsi jako jsou starobylé lípy u kostela.

Povšechný vývoj.

Náves neměla toho vzhledu jaký má dnes. Vzhled značně změnila regulace potoka provedena v r. 1912. Starý potok měl řečiště výše položené, voda tekla do mlýnské strouhy. Podél potoka středem vesnice vysázeny byly vrby. Počet domů byl daleko menší dneška.

Náves obce byla obecní půdou. Bývala shromaždištěm občanů, na ní se umísťovaly obecní budovy. Na návsi byl veřejný život obce. Pro děti hřištěm, dospělým místem schůzky. Nařízení císaře Josefa přikazovala dělati na návsi rybníček a sázeti stromy.

Dnes ponejvíce se staví při silnici Veletiny - ­Dolní Němčí, na Padělkách a Drahách, nejméně se staví při silnici k Hluku. Z mnohých viničních búd jsou upraveny obydlí.

Obec postihla mnohá neštěstí. R. 1751 Bedřich Veliký vydrancoval Vlčnov, také Kuruci jej vyplenili a vypálili.

25. října 1861 vypukl požár, který strávil domy 73 čtvrtníků a dvou domkařů. Škoda odhadnuta na 47.000 zlatých.

Za stara nebylo ve vsi chalup bez polí a humen. Když lidu přibývalo a nikam se neměli stěhovati (od r. 1627–1781) stavěly se na obci nové chalupy. Za místo pro chalupu museli obci zaplatiti smluvený peníz. Tak vznikají u nás stavení bez zahrad a větších dvorů – “chalůpky”.

Silnice.

R. 1902 započato se stavbou od spolku „Rolník” po faru. R. 1903 v ní pokračováno a vystavěno až po poslední dům na horním konci vesnice až po čís. 370 a k Veletinám až na konec vesnice. Další část silnice vystavěná až v roce 1909 spojila konečně Vlčnov se silnicí Hradiště - ­Uh. Brod. R. 1922 silnice v Rybářích a za obojími humny. Rozlehlost obce vyžaduje dalších úprav cest v silnice. V r. 1930 upravena silnice návsí podél potoka (rovnoběžně s okresní silnicí Vlčnov - Veletiny), dále Horňanská a Hradišťská a v r. 1931 pak část silnice do vinohradů.

Rozdělení půdy v katastru obce a její držitelé.

Katastr obnáší asi 2148 ha. Největší délka jest 6.800 m, šířka 5.700 m (délka od severu k jihu, šířka od východu k západu). Držitelé půdy byli v r. 1914 obec, soukromníci – sedláci, panství – hrabě Kaunic.

Výměra obecního majetku před rokem 1868 byla 206 ha 29 ar. 68 m2. Část obecní půdy užívali starousedlí sedláci a starousedlí domkaři (před rokem 1900 užívali však starousedlí sedláci každý 3 drahy a popůvky, domkaři po díle na Čupech), mimo to mohli usedlí každý pásti 2 kusy dobytka zadarmo. Z užívání obecní půdy platili tak zvanou majetnost: půlláník 10 zlatých, čtvrtláník 5 zl., podsedník 2 zl. 50 kr. „Zákon” z roku 1864 dopouštěl, aby majetek obecní spravoval se jak je posaváď obyčejem, ale užívati jenom může tolik jednotlivec, kolik potřebuje pro dům a statek, leč by titul právní dopouštěl výjimku”.

R. 1900 (nebo před ním?) zvedli starousedlí domkaři proti sedlákům větší nároky na obecní půdu (hofeři proti sedlákům, singularistům). Zemský výbor nároky zamítl. Sedláci však si obecní půdu, kterou dosud užívali, odkoupili (v r. 1898?). Za půdu (ve výměře asi 130 ha?) zaplatili 48.000 K. Za jeden podíl platili asi 110 zl.. Půda byla v r. 1922 rozdělena jednotlivcům a zaknihována. Ztržený obnos připadl obci.

Neměli bychom správného obrázku o půdě selské, kdybychom přihlíželi jenom k ploše, kterou zabírá v katastru Vlčnovském. Vrchnost nedovolila statků děliti, jelikož na každém spočívala robota přecházející na dědice. Proto Vlčnovjané zakupovali svým dětem pole v sousedních katastrech, hlavně havřickém.

Ovšem také ty okolnosti, že pro občany havřické pole vzdálené, byla Vlčnovjanům velmi blízká, snadný příjezd a dosti úrodná, byla příčinou, že hodně daleko za hranicí katastru Havřice a Vlčnova jsou majetkem občanů Vlčnovských. Nedostatek pícnin a málo luk přiměl rolníky k zakupování luk na Velecku, Drslavsku a Havřicku při řece Olšavě.

Přeměny půdy byly také mezi jednotlivci. Příčiny proč majetky přecházely z ruky do ruky byly různé, zaviněny pak byly jednak majiteli samými, jednak vlivy vnějšími způsobenými válkami a nepořádkami společenskými. V letech asi 1660-70 byl statek ve Vlčnově opuštěný, sedláci tak chudobní, že byl jím snížen desátek. Že také vpády vojenské zčásti krvavé a loupeživé, měli na držení půdy vliv je jisto. Za roboty vlastník, který neměl více práce schopných dětí půdu obdělávati a tu užitek z ní při nepříznivých rocích ani rodinu neuživil. Půda neměla ceny a prodávala se za obnosy velmi nízké.

Ještě r. 1890 nynější čtvrť č. 100 řečenou hrbku (obýval ono místo Žid) koupil nový majitel za 6.000 zl. Poslední před válkou koupený podsedek stál 2.500 zl. (v to se rozumí obytné stavení). Léta po vykoupení z poddanství znamenala osvobození namnoze špatně chápané.

Polní hospodářství

Proti dnešnímu střídavému hospodářství bylo hospodářství trojstranné. Dvě třetiny pole se obdělávala, třetina zůstala neobdělána na úhor. V určité polní trati (honě) seli hospodáři na poli ozimém jařinu, na úhoře oziminu a pole jaré nechali úhorem. Po žních na poli se páslo, na jaře se pole oralo. Jařina se sela až do jarní oračky. Do úhoru na zimu pooraném sela se réž. Ta byla v kraji známá. Po ní následující rok se sel ječmen, nebo oves. Ječmen býval špatný, ani oves nebyl valný. Okopanin sadilo se velmi málo. Semena se vyměňovala v místě. Dobytek se po celý rok pásl, nebylo hnoje, ani hnojení. Oralo se pluhy dřevěnými velmi plýtko.

První kdo začal racionálně hospodařit byl farář Karel Skopalík na farském láně. Dodnes se říká: “Máš zboží jak na láně.”

Jaký rozdíl dnešní hospodářství, nejen že půda ladem neleží, ale jí nutí, aby dala co nejvíce, dobrým oráním, hnojením hnojivy přirozenými i umělými. Mladí hospodáři používají strojů secích i plecích (plečka na ohnici) ba i žacích.

Daleko více se seje krmiv, což má vliv i na větší chov dobytka. Dneska již vyměňují osivo z hornatějších poloh.