7.9.2014 - Výstava Historické šicí stroje

Anna Chovánková: To, co dokážu namalovat, umím i vyšít

Slovácký deník, 5.9.2014

Vlčnov - Podívat se do malého soukromého muzea šicích strojů se mi podařilo díky Anně Chovánkové z Vlčnova. Právě ona totiž vlastní téměř sedmdesátku mašin. Jak sama uvádí, už od svých tří let sedávala u své babičky Marie Zemkové, která vyšívala na šicím stroji, a obdivovala její precizní práci při malování jehlou.

Její babička vyšívala na šicím stroji značky Bobbin. „Získala ho asi v jedenácti letech, kdy se naučila vyšívat, její tatínek na to přišel, a tak ji vzal do Hradiště a koupil jí tam v železářství bobbinu," vzpomíná dvaapadesátiletá vyšívačka. Obchodník jí a jejímu otci prý tehdy nevěřil, že v tak mladém věku umí vyšívat na stroji, a tak mu to musela přímo v obchodě předvést, jinak by jim stroj neprodal.

Potom se Marie Zemková na místo vrátila ještě několikrát, když byla švadlenám a hradišťským paničkám ukazovat, jak se dá na stroji vyšívat. Anna si tak díky ní od dětství vštípila lásku k ručním pracím a věděla, že se jednou vyšívat na stroji naučí.

Dodnes lituje, že přišla o starý šicí stroj po své babičce ze Starého Města po záplavách v roce 2000. S úsměvem ale vzpomíná, jak to celé bylo. „Manžel mi tehdy řekl, buď pojedeš ty, nebo mašina. Měli jsme plné auto, a tak stroj zůstal tam," popisuje Anna Chovánková.

V roce 1989 se začala od své babičky Marie Zemkové učit vyšívat na svém šicím stroji, který dostala do výbavy od své maminky. Anna k ní chodila, povídala si s ní o vyšívání a malování a postupně se sama vyšívat naučila.

Vyučená prodavačka má tuto činnost celý život jako koníčka. Dříve vydržela u šicího stroje sedět dlouho do noci, ale nyní kvůli zdravotnímu omezení k němu usedá jen po chvilkách. „Je pěkné, když vám pod rukama rozkvétá třeba pomněnka," přemýšlí nahlas Anna Chovánková.

Dnes nejčastěji vyšívá krojové součásti, křestní roušky a různé věci na přání. To všechno vyrábí na stroji Lucznik, který jí do výbavy dala její maminka. „To, co umím namalovat, umím i vyšít," říká o svém koníčku Anna Chovánková.

Od vyšívání pak byl jen krok k dalšímu koníčku, sbírání historických šicích strojů. Mezi její nejstarší a nejvzácnější patří šicí stroj systému Howe přibližně z roku 1870. Naopak nejmladší je Lada z roku 1959, kterou získala jako dar od jedné vlčnovské švadleny. Téměř všechny stroje jsou plně funkční, ty, jež nejsou, se snaží dát Anna Chovánková dohromady, pokud to jde.

Do své sbírky dostala některé z exemplářů darem. „Mám tolerantního manžela, který mě kolikrát upozorní, že se koná nějaká burza, ať se tam zajdu podívat," chválí svého partnera Anna Chovánková. Místnost, ve které má umístěny exponáty, začíná být pomalu malá, i když je prý jedna z největších v celém domě. Sběratelka zvažuje rozšíření expozice na celé přízemí rodinného domu. „I když se tomu manžel zatím zuby nehty brání," dodává se smíchem Vlčnovjanka.

Ve své sbírce má kromě českých strojů také mašiny z USA, Německa, Rakousko- -Uherska nebo Itálie. Zatím posledním přírůstkem z tohoto týdne je stroj, na kterém se zřejmě šily slaměné klobouky. Jak sama říká, je ráda, když od majitele stroje zjistí něco k jeho historii a u atypických strojů, k čemu sloužily.

Anna Chovánková má ve sbírce i několik dětských šicích strojů. První dostala od své kamarádky ke svým padesátým narozeninám. Nejstarší z dětských šicích strojů je Müller asi z roku 1919. „Jsou rozhodně skladnější," upozorňuje s úsměvem vyšívačka. Některé z nich jsou funkční a šijí řetízkovým stehem.

„Vše, co dělám, cítím jako poctu babičce a všem vyšívačkám, které ve Vlčnově kdy vyšívaly. A že jich nebylo málo! Touto cestou bych chtěla poděkovat starostovi obce Jendovi Pijáčkovi a ředitelce Klubu sportu a kultury ve Vlčnově Olince Floriánové," říká s nostalgií Anna Chovánková.

Kdo by se chtěl na část sbírky Anny Chovánkové podívat, má jedinečnou možnost. V neděli v 16 hodin bude zahájena výstava Historické šicí stroje, kde bude mít každý, kdo přijde, jedinečnou příležitost tuto unikátní sbírku si prohlédnout.