Stárka vyrazila v kroji po prababičce

Zapalování a Pokoštování

V rámci zapalování hodů se v Muzeu Pálenic odehrálo Pokoštování, při kterém byla uložena jako odkaz budoucím generacím do Archivu chuťového poselství vítězná slivovice, jež získala titul na II. slováckém koštu.

Vyvrcholením byl košt stoleté slivovice, kterou starosta Jan Pijáček nabídl k okoštování. Váže se k ní také příběh tragické lásky - v demižonu byla zakopána do země v roce 1914. Po téměř sto letech byla vykopána a část věnována obci. Jeden ze vzorků byl darován tehdejšímu prezidentovi Václavu Klausovi, když v roce 2007 navštívil Zlínský kraj a zavítal také do Vlčnova. Stoletou slivovici měli možnost ochutnat všichni, kteří se v pátek do vlčnovské pálenice dostavili. A jelikož platí sto lidí, sto chutí, tak každému chutnala slivovice jinak. Většina se shodla na zemitých tónech chuti a překvapila je také ostrost, kterou si sto let udržela. Každý byl ale rád, že měl možnost tento jedinečný vzorek ochutnat. V rámci této akce byla do Archivu chuťového poselství budoucím generacím uložena slivovice letošního vítěze II. Slováckého koštu slivovice, kterým se stal Stanislav Radoch z Ostrožské Lhoty. Další vzorek slivovice z roku 1914 by se měl otevírat za 50 let, při oslavách 800 let od první zmínky o obci Vlčnov.

Hodové zpívání v búdách přineslo spoustu krásných písniček v podání mužského sboru z Vlčnova i Vlčnovských búdových umělkyň a jejich hostů. Přijel mužský i ženský sbor z nedaleké Březové a ženský a mužský sbor z Kostic a mužský z Tvrdonic.

Po 24 letech a zase každoročně!
Neděle už patřila chase, která nejprve vyrazila pro mladšího stárka Jiřího Vozára, sedmnáctiletého studenta oboru mechanik-seřizovač. „Od dětství jsem tancoval ve Vlčnovjánku a později přešel i do Vlčnovjanu, který mě baví hlavně kvůli skvělé partě lidí,“ říká mladší stárek, kterého ve folkloru podporují hlavně babička s dědečkem. Mimo folklor je také velkým sportovcem a nadšeným hasičem. „U hasičů jsem už deset let a pravidelně se zúčastňují vrcholových soutěží,“ dodává. Od mladšího stárka se chasa přesunula k mladší stárce. Této role se ujala osmnáctiletá Šárka Jedličková, budoucí maturantka brodského gymnázia. „Být mladší stárkou je pro mě velká čest také proto, že se u nás hody neslaví každým rokem, i když v to do budoucna pevně doufám,“ prozradila Šárka.

U domu mladší stárky se chasa, muzikanti i přihlížející návštěvníci museli zdržet o trochu déle, neboť průtrž mračen, která se z ničeho nic přihnala, nedovolovala pokračovat dál. Po dešti pak vyrazila chasa pro staršího stárka.

Pro letošek se jím stal sedmadvacetiletý Petr Zemek, který je velkým celoživotním folkloristou, prošel všemi vlčnovskými folklorními soubory, a jak sám říká, vždy bude folklor podporovat. „To, že u nás byly letos hody, beru jako krok dopředu a doufám, že od teď budou hody opět tradicí. S děckama ze souboru s tím určitě rádi pomůžeme,“ dodává Petr, kterého můžete potkat na všech vlčnovských folklorních akcích a poznáte ho podle neustálého úsměvu na tváři. Poslední důležitou osobou, pro kterou bylo potřeba ještě zajít, byla starší stárka. Tuto roli přijala osmnáctiletá Veronika Chvilíčková, která v soukromém životě vystudovala hotelovou školu a nyní pokračuje na nástavbovém studiu. I ona od dětství chodila v kroji a prošla všemi vlčnovskými soubory. Nyní je stejně jako ostatní stárci členkou folklorního souboru Vlčnovjan. „K nejsilnějším folklorním zážitkům patří loňská jízda králů, kde jsem byla ročníkovou družicí,“ přiznává stárka, která šla v kroji po babičce a prababičce. Verču vede k folkloru rodina již od mala, a tak být starší stárkou byl její velký sen, který se jí letos splnil. „To, že se u nás slavily letos hody po čtyřiadvaceti letech, je příjemná změna a jsem ráda, že se zapojila celá dědina,“ uzavírá povídání.

S kompletní sestavou stárků se všichni společně vydali k obecnímu úřadu, kde je již očekával starosta obce Jan Pijáček společně s místostarostkou Martou Mošťkovou, oba oblečeni v tradičních krojích, aby přivítali chasu a udělili chase povolení k pořádání hodů. Hodová zábava se následně konala neplánovaně v místním kulturním zařízení, neboť černá obloha nevěstila nic dobrého.

Smutný příběh o osudové lásce

V roce 1913 narukoval vlčnovský rodák František Pavelčík do I. světové války. Jednoho dne přišla zpráva, že František ve válce padl. Jeho otec tomu ani na okamžik neuvěřil a na Františkovu počest zakopal do země sedmilitrový demižon slivovice s tím, že ho vykope, jakmile se František vrátí, a vypijí ho na jeho svatbě. František měl ve Vlčnově svou milou Mařenku Mošťkovou, která s Františkovým otcem také věřila a doufala, že se s Františkem znovu shledají, a tak odešla do kláštera, aby se za svého milého modlila. František skutečně mrtev nebyl, padl do ruského zajetí, ze kterého se po dlouhých šesti letech vracel domů. Když se vracel, potkal se na nádraží ve Starém Městě s rodiči Mařenky, kteří se zrovna v tu dobu vraceli z dívčina pohřbu. František se pak po nějaké době oženil a narodily se mu tři děti - dvě dívky a chlapec Jaroslav, který dlouho zakopaný demižon hledal a v roce 2000 jej konečně našel a vykopal. Část tohoto pokladu věnoval i obci Vlčnov, která dar rozdělila do sedmi ampulí, jež uložila do archivu ve vlčnovské pálenici.