Mobilní aplikace

v obraze

google-play-downloadapp-store-download

Kde nás najdete

mapa

V NAŠÍ OBCI PLATÍ ZÁKAZ PODOMNÍHO PRODEJE A NABÍZENÍ SLUŽEB

Kontaktní informace

Obecní úřad ve Vlčnově
Vlčnov 124
68761 Vlčnov

GPS souřadnice místa:
49°0'37.58"N,17°34'55.01"E

 


Telefon: 572675112
E-mail: obec@vlcnov.cz
WWW: www.vlcnov.cz/
ID Datové schránky: nx3bqjq

Pracovní doba:
Po 7:00 - 17:00 hod. úřední den
Ut 7:00 - 11:30 hod. neúřední den
St 7:00 - 17:00 hod. úřední den
Čt 7:00 - 15:00 hod.
Pa 7:00 - 14:00 hod.

polední přestávka
11:30 - 12:00 hod.


 

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Statistické údaje o obci

Obec Vlčnov
ZUJ:
592820
ID obce: 18389
Statut: Obec
Počet částí: 1
Katastrální výměra: 2130 ha
Počet obyvatel: 3047
Pošta: Ano
Škola: Ano
Zdravotnické zařízení: Ano
Policie: Ne
Kanalizace (ČOV): Ano
Vodovod: Ano
Plynofikace: Ano

Exporty do RSS

RSS 0.91 RSS 1.0 RSS 2.0 Atom 1.0

TOPlist

TOPlist

Obsah

Historie obce

 

Reformace a protireformace.

První zmínky o faře Vlčnovské již v r. 1373 měl ji Petr, jenž byl zároveň děkanem kraje luckého. S jistotou možno tvrdit, že nejpozději okolo r. 1540 kacířství zde kvetlo a faru si zabralo, jelikož z hlavního sídla svého Uh. Brodu bylo podporováno.

Po r. 1621 byla fara neobsazena a nejpozději do r. 1630 duchovní správa vedena od dominikánů z Uh. Brodu.

Od r. 1631­ do 1650 spravována fara od farářů Uh. Brodských zároveň se Šumicemi, Újezdcem, a Hradčovicemi, z nichž byli třetí Jan Hertlin, čtvrtý Frant. Vencký. R. 1630 bylo v Brodě jenom 10 katolíků ostatní byli kacíři. Taktéž bylo málo katolíků v přifařených obcích. Hertlin, Vencký a oni dva před Hertlinem pro nouzi a pronásledování od nekatolíků aneb katolíků dle jména, faru opustili. Faru spravovali Dominikáni, kteří se vraceli do opuštěného kláštera svého.

Farář Vencký naříkal, že musí hlad trpět, že mnozí jen dluhy dělali, jelikož po čtyři léta žádných příjmů nemá. Farní budovu (brodskou) že si musí sám opravit, vystavět, jelikož bydlel jen v najatém domku za mostem. Od přifařených kurácií do Brodu a to: Vlčnova, Šumic, Újezda a Hradčovic nedostával buď žádného desátku, nebo jen velice malý a žaloval, že se mu od farníků dostává místo cti jen potupy, křivd a bezpráví, že se v neděli a ve svátek pracuje, rokuje a jiné věci, a že svátky ani nedrží.

Okolo r. 1650 byla fara jako kurácie přidělena do Šumic, kdež zůstala až do 2. V. 1652, kdy byl na ní investován Gabriel Medek, který měl býti vrchností dosazen proti vůli ordinariátu na faru v Uh. Brodě. Týž byl ustanoven na Šumice, Hradčovice, Újezdec, avšak pro všeliké rejdy byl odstraněn a tak ztratil i ty fary, které už měl. Faru ve Vlčnově obdržel už r. 1661 Jakub Sterpanus, který se jí r. 1665 vzdal.

7. I. 1666 byl investován Václav Halámek rodilý z Vizovic. Za něho hlavní oltář i s tabernákulem byl pozlacen a pomalován, avšak statkář si za to přivlastnil 2 role na 2 míry. Faře náležel jeden celý lán (jen toto pole se osívalo, ostatní se úhořilo) 66 mír pole ve 3 kusech, pak pro chudobu sedláků zmenšený desátek (ve Vlčnově byl jeden grunt opuštěný) jakož též od filiálního Hradčovského. Po faráři Halámkovi, který do Uh. Brodu r. 1678 odešel a tam r. 1683 od Uhrů zabit byl, přišel 26. září 1678 jeho bratr a dosavadní kurát z Lanžhota Jiří Alexandr Halámek a po jeho smrti dne 12. III. 1683 Matěj Svoboda farář na Velkém Ořechově. Řehoř Volný praví o něm, že již 14. III. 1684 od Uhrů (nespokojenců Rákoczyho), kteří Vlčnov zpustošili a faru zbořili, zabit byl.

Tolik poznamenáno v kronice o dvou největších dobách našich dějin, pokud se týká obce Vlčnova. Jako v celém kraji tak i ve Vlčnově v době reformace lid ve své většině českobratrský zabral faru i tamní kostel. Když přikvačila protireformace po r. 1621 kněží českobratrští odchází do vyhnanství a farností znovu se ujímají nejprve mniši Uh. Brodští a pak Uh. Brodští faráři. Lid však musel houževnatě lpět při své víře, jak patrno z toho, že ještě r. 1650 chovali odpor vůči zařízením své kněžské vrchnosti.

Krajiny naše trpěly nájezdy nepřátel, před nimiž lid kryl se v hradiskách. I u nás dosud zachováno jméno Hradíštěk patřící polím na vyvýšeném místě za měšťanskou školou. Stával-li zde hrad takový jakých vznikalo více v kraji v XI. století.

Roku 1116 v blízkosti Vlčnova na „hluchém poli” sešli se kníže Vladislav, provázený knížaty Soběslavem a Ottou s uherským králem Štěpánem II., kde mělo se jednat o zamezení nepřátelství na hranici zemské. Tam došlo vinou Uhrů k boji (13. května), v němž Čechové opanovali uherské ležení, ale padlo tam více urozených a prostých vojínů než r. 955 na Lechu. Loupežné vpády z Uher na Moravu v každém století se několikráte opakovaly.

R. 1663 vtrhli Turci na Moravu, hrozně celý kraj od Uh. Brodu po Vsetín zpustošili. Vlčnov byl částečně vypálen.

R. 1684 vpadli Uhři nespokojenci Rákoczyho do Vlčnova, zpustošili ho a faru zbořili.

R. 1705 vypálili Kuruci (uherští povstalci vedení Fr. Rakoczym) Vlčnov panském dvoře pozdějšímu místodržiteli Oldřichu Kaunicovi 4.000 ovcí odehnali. R. 1751 vpadli k Uh. Brodu Rusové. Od Vlčnova až po Vizovice kraj zdrancovali a mnoho lidí zajali.

Po slavkovské porážce r. 1805 utrpěla i naše obec značné ztráty na dobytku pro těžké přípřeže, které dodávali jak vojsku ruskému i rakouskému. Z této doby datují se i jména nových rodů ve Vlčnově: Pleslů, Hűblů a Grůlíků.

Ještě jednou protáhla vojska Vlčnovem r. 1866, ale tenkráte Prusové neplenili.

Robota

Obec Vlčnov platila své vrchnosti svoje povinnosti půlletně, o sv. Jiří 93 zlaté 40 Kr., o sv. Václavu 86 zl. 58 Kr. Mimoto 111 ½ husy, 402 ½ slepice, 2.707 vajec, 280 l. příze. Z vesnice robotovalo 35 půlláníků, 105 čtvrtníků. Robotovali 3 dny v týdnu. Chalupníci robotovali v týdnu den jeté, nebo 3 dny pěší.

Robota pozůstávala z práce na poli, v lese, v dovážce, pochůzkách, dále mlácení v zimě a nadhánění zvěře. Žně byly dlouhé, žalo se vše kosákem, mlácení dálo se cepy a trvalo po celou zimu.

V zimě kácelo se dříví a vozilo do dvorů. Mikuláš Mikulec nesl místo (týdenní) roboty do Brna ovci.

Práce na vlastním často stála, dohánělo se i v noci, zatímco na panském muselo býti vše vykonáno včas. Vůli pána vykonávalo panstvo dvorské počínaje správcem, přes poklasné až k drábům, kteří na pracující bezprostředně dohlíželi, je do roboty volali a v případě i rozsudek v podobě tělesného trestu vykonávali.

A bylo mnohdy zle v selských rodinách, bída o které není dnes ani zdání. Vykládala babička P., že pečiva z bílé mouky nebývalo, a byly doby kdy ani vičákového chleba nebylo dosti.

Kus dobrého chleba byl lahůdkou. Vyjma povinnosti k vrchnosti byl ještě desátek farský a naturální dávky učitelům. Sedlák nesměl dříve svoje odvézti, dokud desátek (mandely v poli) farský faráři neodvezl.

Sluší se zmíniti, že i tenkráte služebnictvo svoji vrchnost podvádělo. V tomto případě dráby. V létě i děti chodily na robotu. Nepracovaly sice se srpy ani nekopaly, ale přece konaly dílo záslužné, nosily žíznivým robotníkům ze studánek vodu. Říkalo se jím vodáci. Vodu nosily v klbaňce, jejíž otvor byl ucpán hadérkou. V té hadérce býval úplatek pro drába. Stávalo se, že hospodář, měl-li jíti, na robotu nešel a poslal místo sebe jenom vodáka. Vodák musel šikovně přinésti drábovi prvému vody, aby se napil. Ten vytáhl hadérku co zátku a sotva nahmatal obsah, nepozorovaně hadérku rozmotal a to co čekal, peníze uschoval. Hadérku vrátil a oko zamhouřil.

R. 1848 byla robota zrušena; sedláci zbaveni roboty i kontribucí, peněžních dávek i naturálních, čili desátků (obilí, drůbeže). Jeden z největších činů přinesl úlevu a radost. I výsměšek vane ze slok písně, kterou zpívávali:

“Nešťastná robota dostala po fraku, šak už více nebude, co svět světem bude, sužovat sedláků. Prej šafářové byly velcí páni, na každé robotě, na každé robotě, sedláky bíjali. A včíl jsou šafářové jako v myších dírách, néni jich k spatření ani k uvidění na panských rolách. Z toho se raduje tá panská kobyla, že sa téj roboty, proklatéj zbavila. Z toho sa raduje ten starý valach, že nepůjde k Novému Městu na hrach.”

Kostel

Od r. 1661-1756 patřily k farnosti ještě čtyři jiné obce a to: Veletiny, Hradčovice, Drslavice a Lhotka (Hradčovice měly svůj kostel, ale do r. 1670 zpustošený).

V srpnu 1756 při generální visitaci žádaly tyto 4 obce o samostatnou duchovní správu a za důvod klatby časté vystupování vody v Olšavě, již znemožňovalo příchod na služby boží do Vlčnova.

Zpustošený kostel hradčovský byl r. 1670 opraven a každou třetí neděli od kněze z Vlčnova konány v něm služby boží. Tak dálo se od r. 1670 - 1756, kdy byl vyloučen. Prvním kaplanem byl Jan Vrba kooperátor z Vlčnova. Naturální platy zůstaly u fary ve Vlčnově. Dostával od Vlčnovského faráře 106 zlatých a od obcí přifařených 76 zl. Vlčnovská fara platí dodnes hradčovskému faráři 44 zl. 52 kr. Kostel v dnešní přístavbě jest od r. 1929 farský majetek.