Vzpomínka na památné místo PEPČÍN, bývalý letohrádek hraběte Kaunice.

Kdo v ještě v sedmdesátých letech minulého století cestoval vlakem z Kunovic do Uherského Brodu, tomu Pepčín neušel. Bílé zdi s věží a střechami Kounicova zámečku po nějakou chvíli vyčuhovaly z lesů, když vlak projížděl od Veletin k Drslavicím. Ne každý však věděl, "co se to tam bělá"?          Zámeček v novobyzantském slohu tam v letech 1904 - 1905 postavil hrabě Václav Kounic pro svou druhou ženu Josefínu Horovou. Pro místo si vyhlédl vrchol kopce, který bývá v mapách označován jako Obora. Dnes se nám může zdát daleko od lidských sídel, ale je to jen optický klam. Na rovinatém temeni Obory, v dobách, kdy se chodilo pěšky, se křižovaly cesty těch, kteří chodili do okolních obcí za prací, za zábavou nebo za galánkou. Šel-li někdo z Vlčnova do Drslavic, neobcházel pochopitelně přes Veletiny, ale rázoval napřímo, přes kopec. A stejně tomu bylo obráceně. Pepčín svou štíhlou věží shlížel na Vlčnov, Veletiny, Hradčovice i Drslavice a měl je tak říkajíc jako na dlani.          Po roce 1948 bylo kounicovské dědictví Josefíně Horové zabaveno. Pepčín nějaký čas patřil ministerstvu zemědělství, poté se v něm ubytovala armáda, po níž podnes zůstaly v okolním lese zákopy. Pak zámek osiřel docela. Nikým nestřežen chátral a "byl chátrán" - do konce 70. let Bohabojní občané okolních obcí vykradli a zdevastovali zámek tak, že z něj zůstaly jen holé zdi. Dlaždice, obklady z chodeb, dlaždice ze záchodů a z koupelny, kovová zbradlí, elektrické vedení ze zdí, vše bylo precizně vysekáno, vyřezáno a odcizeno. Komusi se zalíbily hlavice koryntských sloupů ve vstupní hale. I ty dokázal přičinlivý slovácký zlodějíček pilou vyříznout a přemístit. V 70. letech, kdy jsem Pepčín několikrát navštívil, představoval již jen žalostný obraz. Rozhodnutí tehdejšího Okresního národního výboru o demlici zámku bylo již jen dovršením díla zkázy.         Dnes jsme svědky snahy o oživení lokality. A proč se vracet k Pepčínu, který již neexistuje, do míst, kam nevede pevná silnice a nedá se sem přijet autem? Ono místo má to, co se nazývá "genius loci". Duch místa vnímáme více intuicí než rozumem. Místa, která mají genia loci, jsou místa dobrá a šťastná, neboť v sobě nesou zakódované poselství předchozích generací. Jejich hodnota, jejich vnitřní duch, má historický rozměr. A tak v budoucnosti, byť již zámeček nestojí, bude toto místo velice vhodným pro záměry, se kterým přicházejí starostové okolních obcí. Prosadit takový záměr, k tomu bude zapotřebí hodně energie a vytrvalosti. Nebude to totiž jednoduché. Jiří Jilík

Kontakt na správce webu:  zdenek.konicek@vlcnov.cz