Ladoňka dvoulistá

Ladoňka dvoulistá, nazývaná též ladoňka karpatská, ladoňka trojlistá, ladoňka časná nebo ladoňka dvoulistá východní (Scilla bifolia L.) je okrasná rostlina z čeledi hyacintovitých. V ČR je ve volné přírodě chráněna jako silně ohrožený druh rostlin

Popis
Ladoňka dvoulistá je 10 až 20 cm vysoká vytrvalá bylina s jedním kvetoucím stonkem vyrůstající z podzemní cibulky. Obvykle vytváří 2 přízemní, trávovité tmavě zelené listy objímající stonek. Květenství je všestranné složené ze 2 až 10 květů. větní stopky jsou delší nežli průměr květů, jednotlivé květy jsou 6četné, mají hvězdičkovitý tvar, korunní lístky jsou téměř až k bázi volné, semeník, tyčinky i korunní lístky jsou modrofialové. Kvete v březnu až dubnu hned po roztátí sněhu. Plodem je hnědá tobolka.

Stanoviště
Ladoňka dvoulistá ve volné přírodě roste obvykle ve vlhčích listnatých nebo lužních lesích a křovinách a na vlhčích loukách. Kromě luk v údolích potoků můžeme tuto dnes již vzácnou rostlinu nalézt rovněž v bučinách. Má ráda humózní, vápnité, výživné půdy a osvětlená nebo polostinná stanoviště.

Areál rozšíření
Areál rozšíření zahrnuje střední, východní a jihovýchodní Evropu.
V ČR původně pouze roztroušeně až vzácně na Moravě, jinde se jedná o zplanělé kulturní rostliny.

Pěstování
Ladoňka dvoulistá se pěstuje jako okrasná rostlina na zahrádkách a v okrasných parcích pod keři. Množí se dělením trsů v srpnu až září.

Kamejka modronachová

Lithospermum purpurocaeruleum
brutnákovité / Boraginaceae

Botanická charakteristika:
Vytrvalá, 30 – 50 cm vysoká bylina. Lodyhy přímé až vystoupavé, oblé, plné. Přízemní listy krátce řapíkaté, lodyžní přisedlé, kopinaté až úzce eliptické, na líci tmavozelené, na rubu šedozelené. Květy ve vijanech. Kališní lístky čárkovité, nestejně dlouhé, koruna nálevkovitá, zprvu purpurově červená, po odkvětu azurově modrá. Plody jsou vejcovité, hladké, lesklé, bělavé tvrdky.

Místa výskytu:
Vyskytuje se ve světlých listnatých lesích, lesních lemech, na výslunných křovinatých stráních, v lesostepních porostech. Roste na vysýchavých až čerstvě vlhkých, kamenitých až hlinitých půdách. Zimu přetrvává většinou v zeleném stavu. Najdeme ji pouze v teplejších oblastech.

Ochrana:
Kamejka modronachová je v České republice ohroženým druhem (C3).

Koniklec velkokvětý

Pulsatilla grandis
pryskyřníkovité / Ranunculaceae

Botanická charakteristika:
Koniklec velkokvětý je vytrvalá, bělavě nebo rezavě chlupatá rostlina s tmavě hnědým oddenkem. Stonek v době květu jen 2 – 13cm vysoký, za plodu se prodlužuje až na 40cm. Listy se plně vyvíjejí až po odkvětu, čepel je 2–4x peřenosečná. Květy vzpřímené, zvonkovité až nálevkovité, bledě fialové, korunních lístků je 6. Plodem je nažka až 5cm dlouhá. Semena se rozšiřují větrem.

Místa výskytu:
Roste na slunných stepních loučkách, na skalních stepích, stráních a na suchých travnatých okrajích lesů. Daří se mu na hlinito-písčitých až slínitých, suchých půdách.

Význam a zajímavosti:
Jedovatá rostlina, obsahuje látku ranunkulin, která se dále štěpí na jedovatý protoanemonin, jež se sušením mění na inaktivní anemonin. Pro svou estetickou hodnotu se koniklece často pěstují jako skalničky.

Ochrana:
Koniklec velkokvětý patří mezi silně ohrožené druhy rostlin (C2), u nás roste pouze na Moravě v nížinných oblastech, vesměs v chráněných územích. Dále patří mezi druhy chráněné evropskou legislativou (NATURA 2000). Protože se jedná o silně ohrožený druh, nevyrýváme a nepřesazujeme jej z volné přírody do skalek!

Martináč hrušňový

Popis
Plochou křídel je to největší motýl, který se ve střední Evropě vyskytuje (jiné starší jméno zní paví oko velké). Stejně jako martináč habrový se i tento druh vyznačuje čtyřmi velmi velkými oky, která však mají jen slabě naznačený oční stín. Nepřehlédnutelné je kromě velikosti také široké tmavé hnědočerné vnější pole křídel, které je ostře ohraničené od žlutobílého až slabě narůžovělého lemu. Na špičce předních křídel je vytvořena úzká červená linie, jejíž průběh připomíná zaoblené písmeno „W". V rozpětí křídel dosahuje motýl u větších samiček až 15 cm. Samečci jsou trochu menší. Sameček má hřebenitá, samička nitkovitá tykadla.

Areál rozšíření
Vyskytuje se na území jižní Evropy, Malé a Střední Asie i severní Afriky. U nás se vyskytuje na jihu Moravy a ve středním Polabí. V jižní Evropě velmi rozšířený a hojný.

Stanoviště
Ovocné sady a zahrady. Motýli létají v noci a přitom někdy jako netopýři krouží kolem světel. Ve dne odpočívají pod ochranou křovin nebo jednoduše ve stínu pod přesahujícími střechami na drsných stěnách chalup.
 

Okáč voňavkový

Popis
Motýl vyniká svou velikostí a rozvážným, vznášivým letem. Když odpočívá se složenými křídly, můžeme na jejich spodní straně vidět výrazný, zubatě ohraničený bílý pás a šedě mramorovaný vzor na zbývající části křídel. Směrem k okraji křídla přibývá bílá, která na svrchní straně křídel vytváří velmi nápadný pás, neostře ohraničený. V předním křídle je v bílém poli na svrchní straně na špičce pouze jedna okrouhlá tmavá skvrna naznačující oko, na spodní straně je tato skvrna zřetelnější, s bílou tečkou uprostřed, při změně postavení předního křídla může nebo nemusí být tato skvrna vidět (překrytí zadním křídlem). Bílý pás probíhá přes přední křídlo a pokračuje na zadním křídle až k jeho zadnímu okrají.

Areál rozšíření
zahrnuje Evropu s výjimkou severní Evropy, areál zasahuje pře Malou Asii a Kavkaz až do Iránu.

Stanoviště
Poměrně vzácný motýl, který se vyskytuje jen velmi lokálně v suchých a světlých listnatých lesích, zvláště v doubravách, na výslunných a teplých místech, lesních loukách nebo na náspech podél vodních toků. Jižně od Alp je hojnější. Horlivý návštěvník modrých či červenofialových květů a poraněných stromů s prýštící mízou. K odpočinku zalétává motýl na stromy nebo na suchá holá místa na zemi, kde jej lze jen nesnadno nalézt.

Ledňáček říční

Ledňáček říční (Alcedo atthis) je pták o něco menší než vrabec domácí. Má velkou hlavu s dýkovitým zobákem a krátký ocas. Svrchu je zářivě modrozelený, odspodu rezavě hnědý a podle tohoto typického zabarvení se nedá zaměnit s jiným naším ptákem. Obě pohlaví a mláďata se navzájem neliší.
Hlas - v letu nad vodou se ozývá energickým „týt-týt“.
Rozšíření - V celé Euroasii ve větším počtu ras.
Hnízdění - nehojně obývá čisté řeky, potoky a jezera s vodorovnými pobřežními stěnami umožňujícími vyhrábání hnízdní nory. Hnízdí v dubnu až červenci dvakrát ročně.Samice snáší 6 - 7 kulovitých vajec na kterých sedí oba rodiče po dobu 21 dnů a mláďata krmí též oba rodiče po dobu asi 25 dnů.
Potrava - převážně rybky, též vodní hmyz. Kořist, kterou nejčastěji vyhlíží z větví nízko nad vodou, loví vlétnutím pod hladinu. Dokáže se také krátkou dobu třepotat nad vodou jako poštolka.

Ledňáček říční je nepravidelně tažný pták, jedinci se v zimě potulují, u nás vyhledává nezamrzlé úseky řek.