Jízda králů -Doc. PhDr. VÁCLAV FROLEC, CSc. A KOLEKTIV UPRKOVA JÍZDA KRALŮ      Malířské dílo Joži Uprky je bytostně spjato s rodným Slováckem. Už za svého pobytu na akademii v Praze a v Mnichově si předsevzal malovat domov. “O druhých prázdninách mnichovských" - píše o Uprkovi Štěpán Jež v publikaci vydané v roce 1944 u příležitosti pátého výročí umělcovy smrti “mujiž bylo jasno, že tady, doma, bude stát jeho dílna, že jinde než v rodném kraji by nemohl tvořit. Kněždub, Lhota Tvarožná a Hroznová, Velká, Vrbka Malá a Hrubá, Súchov, Lipov, Tasov, Blatnice, Hradiště, Vlčnov, Veselí, Strážnice, Petrov a dále až za Kyjov, Svatobořice, Břeclava, Lanžhot a Lanštorf to bude jeho pole, jeho inspirační okruh a jeho umělecký domov." Uprka byl spjat s rodným krajem a každodenním životem zdejšího lidu. Prožíval roční proměny, všechny práce, slavnosti, zvyky, obřady, těšil se krásou lidových krojů. Znal důvěrně detaily života lidu v nejrůznějších situacích. V jeho žilách proudila krev slováckého lidu, jehož umění se obdivoval.      Jožu Uprku mimořádně zaujala jízda králů. Studie k tomuto svatodušnímu obřadu se objevují už v počátečních obdobích jeho tvůrčí činnosti. Kněždubská jízda králů z roku 1890 je svěží akvarel s dvěma šohaji na koních vpravo, selkou a děvčátkem v popředí vlevo u studny. Jeho vlastní cesta za jízdou králů však směřovala do Vlčnova. Sem docházel už za svého pobytu v Uherském Hradišti. Na první setkání s Vlčnovem Uprka vzpomínal: “Už v r. 1889 sem obešél gde všady jezdili králé, a protože sa ně lúbili najvěc vlčnovští, chtěl jsem si tam udělat několik štúdií. Znál sem sa s redaktorem Jančů, vlčnovským rodákem, tož ten mňa skamarádil s nekerýma chlapcama a na podzim 1891, jak sa vrátil z vojny Josef Zemek, tož aj s ním. Šak sem sa tam potom najezdil." Uprka získal k bydlení jizbu u Zemků a za ateliér mu sloužila stodola Šimona Pavelčíka čís. 103. Zde vzniklo mnoho děl s vlčnovskou tematikou. Po čtyřech létech příprav dokončil Joža Uprka v roce 1897 rozměrnou vlčnovskou Jízdu králů. Vzniklo dílo, které patří v jeho tvorbě k nejlepším. Připomeňme si hodnocení uměleckého historika Štěpána Ježe : “Vlčnovská Jízda králů patří s velkou Poutí u Svatého Antonínka a s Lanštorfskými hody k trojici největších, nejsložitějších a nejslavnějších děl Joži Uprky. Známe ji z dvojího zpracování, která jsou co do formátu, komposice i technického provedení značně odlišná, ač na obou čteme týž letopočet 1897. Kratší a širší verze je zřejmě starší, jak zjistíme rozborem techniky a slohu; nazveme ji realistickou. Druhá, delší a užší, je mladší; nazveme ji impresionistickou. Verze starší je pojata ještě v duchu plenérového realismu, který je ještě hodně popisný. Postavy koní i jezdců i menších figur vedlejších jsou propracovány hodně hladce a tvrdě, takže se vymykají z celku a rozptylují pozornost divákovu. Tváře předních šohajů na koních prostudoval malíř skoro akademicky pečlivě, než je zařadil do početného ensemblu. Barevná a dějová jednota není ještě úplná. Zdá se, jako by celek byl vznikl mechanickým součtem starších studií, jichž se v atelieru za tolik let nashromáždilo značné množství, nikoliv jejich přetavením a umocněním. K oběma vzniklo ve Vlčnově přes šedesát akvarelových, olejových, pastelových a jiných studií postav, skupin i celku. Původní rozvrh autor několikrát měnil, než dospěl k podobě definitivní. Starší byla zhruba hotova snad již roku 1894 v hradišťském zahradním atelieru, kde v září téhož roku dokončil i velkou Pout k Sv. Antonínku.      Větší replika je v každém směru velikým pokrokem. Uprka, který v době od vzniku studií a náčrtků dospěl k hranicím impresionismu a bez rozpaků je překročil, přetavil a přeformoval, co bylo z dřívějška, podle nového, definitivního názoru v nový, jednotný a sourodý celek od terénu a stromů, chalup a nebes v pozadí až po víření tvarů, barevných skvrn a prachu v popředí a v středu obrazu. Je to již celek naprosto nedělitelný, třebaže kompozice opět není nikterak rafinovaně složitá. Pokuste se hnout některým z tří prvních jezdců nebo odstranit některou vedlejší “epizodickou" postavičku dětí v popředí pravé části. Tvarem, obrysem i barevně zapadají do celku tak, že si jich nelze odmyslit. Jejich funkce byla zřejmě dobře uvážena. Je tu znát, že se Uprka na toto dílo dlouho připravoval a že zde štastně shrnul výsledek své dosavadní práce a svých schopností." Ani po dokončení Jízdy králů Uprkovy styky s Vlčnovem neustaly. Znovu se sem vracel a u Zemků nalezl vždy laskavé přechodné bydlení. Ba dokonce si ve Vlčnově zakoupil vinohrad i s búdou, o něž se mu staral věrný Josef Zemek. Ten také přivedl početnou krojovanou skupinu z Vlčnova k poslednímu rozloučení s velkým malířem Slovácka, autorem monumentální vlčnovské Jízdy králů. METODĚJ ZEMEK Poslóchéte horní, dolní, jak domácí, tak přespolní, co se stalo v raníčku na tem zeleným trávníčku. Honili jsme krále, po horách, po dolách, po štrnásti hřebcích, po dvanásti kobylách. Králička jsme nedostali, koníčky jsme stumlovali. Skoval se nám do salaší, chraščí, nemohli jsme ho dostati, ani dopásti. Máme krále chudobného, nu tři strany poctivého. Ukradli mu tři sta, z práznýho místa, tři .stu volů z prázných dvorů, ukradli mu tři sta koní z prázných stání. A ty voly měli tak dlóhý rohy, že než vrana k vraně doletěla, patero mladých vyseděla a to .šesté vajíčko pokazila, protože na ně místečka neměla. Podarujte nám, paňmaměnko, klobáse, co s nimi štyrykrát opáše, u po pátý, co bych si svýho vranýho koníčka podepříti mohl. Ešli nepodarujete, dyž se vaše dcerka bude vydávati, budeme se jí posmívati, střechy bráti, ploty lámati, pod naše nejmilejší vraný koníčky stláti.    -   obsah                   - předchozí strana                -  další strana